Ve sváteční čtvrtek 28. října se konal na našem závodišti poslední dostihový den.
Divácká kulisa byla vynikající a je třeba přiznat, že nás překvapil i počet diváků, kdy panovala určitá nejistota vzhledem k opatřením proti covidu.
Svědčily o tom i četné mailové a telefonické dotazy, jak to vlastně se vstupem na dostihy bude, kdo to bude kontrolovat, atd., i když tyto informace byly dostupné na webu i v denním tisku. Ale rádi jsme je sdělili, protože jsme chtěli, aby poslední dostihový den byl hojně navštíven, což se povedlo.
Vlastní dostihy, skončily jak nejlépe mohly – všichni účastníci odjížděli zdraví, nezaznamenali jsme žádný úraz, i přes některé velmi vážně vypadající pády koní i jezdců.
Pro dráhu, jsme dělali co jsme mohli, zavlažovali, mulčovali, váleli, ale nejsme vládci přírody. V rámci možností stav dráhy nebyl podroben kritice – až na jednoho žokeje, který se s tím hned neváhal pochlubit v televizi. Ono to ale bylo spíše tím, že se mu v obou dostizích moc nedařilo.

Pokud jde o vlastní dostihový program, jsme vděčni všem, kteří jej finančně podpořili, takže jsme mohli vypsat dokonce 4 dostihy I. kategorie, což byl, dá se říci, slušovický unikát. Škoda jen, že počet startujících koní byl v těchto kategoriích malý, ale to už není u dostihů této kategorie výjimka.

Součástí programu byl také dostih klusáků, věnovaný památce osobností této disciplíny – panu Janu Demelemu a Jaroslavu Chrastinovi.

obě foto Marie Marečková

Program doplnili poníci a s velkým ohlasem byl provázen dostih osobností Velké pardubické, kde v sedlech 6 haflingů zasedli Josef Váňa, Pavel Kašný a Martina Růžičková z těch osobností minulých ročníků, které k naší spokojenosti doplnili aktivní účastníci – vítězové posledních ročníků VP – Jan Faltejsek, Jan Kratochvíl a Pavel Složil ml.

Na dráze se objevily kočáry se zápřahy – čtyřspřeží vedené panem Nesvačilem z Hřebčince Tlumačov a a dvojspřeží koní, které vozilo vítěze dostihů k vyhlášení výsledků k podkově.
A na závěr mohli diváci sledovat hromadný seskok parašutistů s následným dvojitým nízkým průletem turboletu L-410, což také bylo diváky kvitováno s povděkem.

Počasí nám také přálo, byl krásný slunečný den, a jedinými mráčky byla kritika od neomylných demiurgů některých menších organizačních nedostatků z naší strany. To nám náladu nezkazí, jen nás to otráví. Je pouze otázka, jak dlouho nás tento způsob hodnocení naší práce ještě bude bavit.
Pouze můžeme konstatovat, že to byly dostihy opravdu poslední!

Výsledkovou listinu dostihů si můžete prohlédnout níže na odkazu:
Jockey Club (dostihyjc.cz)

A na závěr bych za svou osobu (z. k.) rád ocitoval jednu Aischylovu moudrost, kterou si dovolím, (ač ateista), považovat za své soukromé motto, a to především do budoucnosti. Z toho hodlám vycházet při své možné práci okolo dostihů:

“Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.”