GALOPP REPORTER zveřejnil na svém serveru odpovědi dvou trenérů – šampiónů. Na jedné straně názory překážkového Josefa Váni, na straně druhé rovinového Václava Luky z Bošovic. Nebudeme hodnotit vše, co jsme přečetli. Jedna pasáž v odpovědi Václava Luky nás ale zaujala. Eufemisticky píšeme „zaujala“, protože jiná slova by byla žalovatelná. Dovolíme si pana Luku citovat:
„Když přijedeme na zahraniční závodiště, vidíme, že všechno se dělá pro koně. Pro toho atleta, který je v závodě nejdůležitější. U nás se pro koně stále nedělá nic. Představitelé pořadatelů se holedbají tím, že svoji práci dělají z lásky ke koním a dostihovému sportu. Ale obávám se, že ten pravý důvod jsou pro ně stále peníze a zisk. Neříkám, že nejsou výjimky, ale bohužel se to týká stále většiny. A těmto lidem jsou potřeby koní lhostejné, pro ně je důležitý především osobní profit. Až příliš mnoho koní se u nás zranilo na nekvalitních drahách právě proto, že nejsou přizpůsobeny jejich potřebám. Venku dělají vše proto, aby se tam dobře cítil právě ten kůň. To není prioritně otázka financí, ale přístupu.“ (zvýrazněno námi)
Za normálních okolností bychom tento hloupý blábol ponechali bez povšimnutí, je jen obrazem chabé informovanosti svého autora. Ale nedotýká se jen nás osobně a je, alespoň podle našeho názoru, hulvátskou, sprostou, ubohou a necitlivou urážkou všech pořadatelů, která vychází z povýšeneckého postoje momentálního trenérského úspěchu. Říká se tomu plivnutí do tváře.
Pan Luka je bezesporu dobrý trenér a o koních toho ví dost, ale o zákulisí dostihů zřejmě nemá ponětí. Pořádání dostihů je především otázkou financí, protože ten přístup a obětavost pořadatelů se automaticky předpokládají. Proto panu Lukovi doporučujeme pečlivě vybírat dráhy, na kterých budou jeho atleti běhat a s nimiž bude spokojen a které splní jeho představy. Moc jich asi v Česku nebude. Je zbytečné proto jezdit do Brna, kde Pepa Vymazal pro svou dráhu, vydupávanou ze země, doslova žije a obětuje jí téměř vše. A podobné nebo stejné je to v Albertovci, Tochovicích, Netolicích a na dalších menších závodištích. A nemusí jezdit ani k nám do Slušovic. Nemáme totiž jiné starosti, než sehnat peníze, především pro sebe, peníze na dotace totiž přicházejí samy od sebe, že až nevíme co s nimi! Ty koně a dostihy tam máme jen jako kamufláž snadného a tučného zisku. My jsme totiž ti, kteří se na dostizích pakují, protože je to výborný byznys. Zřejmě mnohem lepší než povolání trenéra. Může to pan Luka sám někdy zkusit a nemusí nám závidět! Není totiž co.
Ano, dostihy u nás nejsou v nejlepší kondici. Právě pro ten nedostatek peněz, přístup a obětavost pořadatelů bychom mohli naopak vyvážet. Je nám líto každého neúspěchu, nedostatku, každého zranění. Nejsme tak hloupí, abychom o svých nedostatcích a problémech nevěděli a museli čekat na cizí rady, jen nevíme kde brát ty peníze. Ale bohužel, stále platí to staré: „Kéž bych méně chtěl, anebo více mohl!“. A v tom spočívá to právo volby. Dostihy pořádat nebo nepořádat, stejně tak na ně jako trenér jezdit nebo nejezdit. Stačí se jen rozhodnout. My je budeme pořádat i nadále. I bez koní pana Luky a jemu navzdory. Je dost jiných dobrých trenérů, kteří toho o pořádání dostihů zřejmě vědí víc.
Zdeněk Karlach a Radek Vraj, Slušovice
(Celý rozhovor se šampiony si můžete přečíst na tomto odkazu )
