Při brouzdání po “koňských stránkách” jsem na novém, poněkud anonymním a tajemném serveru “Dostihový svět” narazil na Otevřený dopis chovatelů a majitelů. Protože se to nás jako pořadatelů také dotýká, nejen že jsem si ho pečlivě přečetl, ale dovolil si s ním trochu nesouhlasit a napsal dopis také otevřený. Chtěl jsem ho poslat na zmíněné stránky, avšak kontakt na provozovatele či vydavatele jsem z neznámých mi důvodů nenalezl. Využil jsem tedy stránek jiných a mimo jiné i našich. Chcete-li, čtěte. Zde jsou oba dopisy:
Otevřený dopis prezidentovi a prezidiu Českého svazu chovatelů a majitelů dostihových koní
Nastal čas postavit se za dostihový sport.
Dostihový provoz v Česku se po dvaceti letech existence dostal do stadia, kdy je na čase zvážit jeho další směřování. Jako majitelé dostihových koní věříme, že současný stav je nadále neudržitelný.
Majitelé český turf financují. Platí přihlášky a startovné, které v průměru vytvoří polovinu dotací dostihů a v případě některých dostihů jako České derby to znamená zaplacení prakticky celé dotace. Dále jsou majitelé nuceni platit také extrémně vysoké importní poplatky. K tomu připočtěme další peníze za registrace a nad rámec toho řada stájí ještě sponzoruje dostihy.
Přesto mají na chod Jockey Clubu minimální vliv a pokud chtějí být aktivnější, narážejí na nepřekonatelnou bariéru v podobě Českého svazu chovatelů a majitelů dostihových koní. Ten je dlouhodobě pasivní a vyvíjí jen minimální aktivitu, jen zveřejnění seznamu všech členů po naší výzvě trvalo čtyři měsíce.
Naším cílem je pozitivně změnit fungování svazu a tím potažmo Jockey Clubu ČR. Zatímco zahraniční svazy nabízejí svým členům nemalé výhod a fungují velmi intenzivně, u nás řada majitelů stájí ani netuší, že nějaký svaz majitelů a chovatelů existuje. To je třeba změnit.
Efektivnější musí být také podpora českého chovu. Uvědomujeme si jeho nezastupitelné místo v celém dostihovém průmyslu a chceme skutečnou podporu chovatelů, která by jim pomohla postupně zlepšovat kvalitu chovu a tím i jeho konkurenceschopnost. Český chov i dostihy stojí na obětavosti a zápalu jednotlivců a ti si zaslouží pomocnou ruku. Rozhodně nesouhlasíme s plánem JC ČR na příští rok, jak byl zveřejněn jeho prezidentem Václavem Lukou v měsíčníku Turf Magazín. Ještě vyšší zatížení majitelů dostihových koní není cesta, která by vedla český turf dopředu. Dostihový provoz na majitelích stojí už nyní, do budoucna ale potřebuje být schopen generovat i příjmy z jiných zdrojů.
Špatnou situaci dostihového sportu dokládá i nevyplacení některých výher z jarních měsíců zúčtovacím centrem.
Pokud nedojde k zásadním změnám, majitelé už nejsou dále ochotni navyšovat svůj podíl na financování dostihů – ať už jde o sponzoring, nebo další navyšování přihlášek a dalších poplatků.
Žádáme tímto veřejně o svolání valného shromáždění svazu majitelů a chovatelů do konce srpna, aby majitelé a chovatelé mohli spolu prodiskutovat aktuální situaci a plán na příští rok.
Zároveň vyzýváme všechny majitele, chovatele a další příznivce dostihů, kteří dosud nejsou členy svazu a rovněž nejsou spokojení se současnou situací v českém turfu, aby do svazu vstoupili. Přihlášku naleznete na webových stránkách svazu www.dostihy-chov.cz.
JUDr.Karin Luftmanová
Ing.Stanislav Chudáček
Ing.Jiří Trávníček
JUDr.Jiří Charvát
Ing.Tomáš Janda
Ing.Jiří Odcházel
Ing.Luděk Mikulecký
Martin Bláha
JUDr. Lubomír Rokyta
Milan Kříž
Jiří Vičar
A zde je moje reakce:
Otevřený dopis pisatelům Otevřeného dopisu,
aneb „Kde nic není, ani pořadatel nebere. I Kmotřička smrt má větší šanci.“
Pln očekávání, co nového se dozvím, jsem se začetl do Otevřeného dopisu majitelů dostihových koní, adresovanému prezidentovi a vedení Svazu chovatelů a zprostředkovaně i prezidentovi Jockey Clubu ČR. V mnohém s ním souhlasím, ale v mnohém mi jeho obsah a účinek uniká, možná jsem ho při svém vzdělání nepochopil. Vlastně jsem se nedozvěděl nic nového, pokud pominu syntaktické a logické nesrovnalosti textu.
Konkrétně:
- Předem je nutno konstatovat: jsem řadovým členem ČSCHMDK , ale nejsem členem JC ČR, ani jeho sympatizantem, natož jeho agentem. I já mám vůči těmto organizacím své výhrady, To ale ještě není důvodem v sobě produkovat jedovaté sliny. Spíše by bylo dobré navrhnout účinné konkrétní řešení kritizovaného stavu.
- Poměřování českých poměrů s jinými státy notně pokulhává. Ano, lze volat po výhodách, které v jiných zemích dostihové a chovatelské autority poskytují chovatelům, majitelům a jiným zúčastněným, ale v našich poměrech je to iluzorní. Pokud nefunguje sázkový provoz, vracející značné prostředky do dostihů, je zbytečné očekávat příliv financí. Stejně tak při absenci movitého generálního sponzora. A stát, který odírá všechny bez rozdílu, se také nepřidá a nepředá.
- Pisatelé volají po jiném způsobu financování dostihového provozu s tím, že už je unavuje do něj sypat peníze. To je jejich právo, jde o jejich peníze. Kdo ale bude po nich tím štědrým mecenášem? Kdo a proč ho má hledat? Pořadatelé? Majitelé? Trenéři? Svaz chovatelů? Jockey Club? Vychází mi z toho jediné: chtějí běhat pořadatelé? Jockey Club? Nikoliv. Běhat chtějí majitelé a trenéři a potažmo i ostatní s turfem existenčně spojení. Jockey Club jen určuje pravidla a koordinuje tento sport.
- Kdo z pisatelů Otevřeného dopisu, pokud nehodlá financovat vlastní zábavu, se pokusil najít generálního sponzora, jako má fotbal, hokej, basket a setřást ze svých beder dárcovství financí vydávaných pro vlastní potěšení? Nevím o žádném. Pak zbývá jen ten obyčej dědečků, co hrají mariáš: sejdou se v hospodě, dají drobné na hromádku, a kdo vyhraje, s úsměvem bere, kdo prohraje, platí a pláče. Říká se tomu samofinancování.
- Na poslání a práci Svazu chovatelů mám vlastní názor. Také si nemyslím, že je to bůhvíjaká progresívní organizace. Dovedu si např. představit zřízení několika sekcí, které by se na odborné úrovni a s konkrétními závěry zabývaly plemenářskou legislativou, vlivem na dostihy, propagací a marketingem Svazu a dostihů, otázkami chovu, licentací, apod. Ale vážení pisatelé, kolikrát jste byli na jeho schůzích, kolikrát jste vyslovili něco podnětného, kolikrát jste projevili na schůzích snahu něco změnit, případě se do jeho čela postavit? Teď po (rychlých) změnách voláte. Kdy jste, milí signatáři, pane Trávníčku, Mikulecký, Chudáčku, Rokyto a další, na schůzi Svazu byli naposled? Pokud ten svaz viníte z pasivity, kdy a jak jste byli aktivní? S Adamem Michnikem řečeno: nebyl jsem s vámi zbabělý, proto s vámi teď nemusím být statečný.
- Ano, vážení pisatelé – nebo aspoň někteří z Vás – dávali jste a dáváte své peníze do dostihového provozu. Uvědomte si však jedno – nedáváte je nám – pořadatelům, ale dáváte je jen sami sobě (občas si přilíznou i jiní). Pouze s tím rozdílem, že si financujete jen to, co chcete a co Vás baví. Je přece lépe se prezentovat ve vyšších kategoriích dostihů než na periferii. A nám, malým a chudým zůstává to potěšení obcházet místní již tak státem vydojené podnikatele. Pokud dají, přijedete (tedy pokud dají dost, aby i Vašim drahým koním stálo za to u nás běhat). Pokud nedají, nepřijedete a dáte své peníze jinam, tam, kde budete vidět. Nejlépe v televizi.
- Zkuste porovnat svůj oblíbený sport s jiným odvětvím – třeba s motorismem. Soutěžní jezdec si musí pořídit drahé auto nebo motorku, nejlépe za pomoci sponzora a provozuje vlastní stáj, nejlépe za podpory a pod hlavičkou téhož. Platí si vše z vlastní nebo sponzorovy kapsy. A pak jede na závody. Zase za své. Pokud nevyhraje, vrací se s prázdnou, někdy i bez auta. Pokud vyhraje, dostane plechový pohár na poličku a vavřínový věnec, s jehož lístky si maximálně může doma vylepšovat bramborovou polévku. To je vše. Paralela se nabízí – chceš závodit? Pořiď si sponzora. Vy jste si pořídili méně či více drahé koně. Je otázka, zda pro radost a krásný pocit z vítězství nebo jako „výrobní prostředek“ k získávání cizích peněz z dotací, které Vám seženou jiní a snižují tak Váš deficit. Zdá se Vám to spravedlivé?
- Není dobré kamenovat proroky, jak praví klasik. Pan Ing. Luka stojí v čele JC téměř dvacet let. Nelze nevzpomenout jeho úlohy v záchraně chuchelského závodiště, které tvoří páteř našich dostihů. I proto je dosud prezidentem JC. Nemyslím si ale, že tato funkce je smyslem jeho života, má dost svých aktivit a v JC nepracuje pro své obohacení. Je jen jeho věcí, že je ochoten strpět to nasazování psí hlavy a být tím svatým Šebestiánem, do kterého zapichujete své šípy. Ono se to stejně podle jeho názoru asi bude vyvíjet, ať se Vám to líbí nebo ne. (Na jeho místě bych proto z prezidentské židle vstal a galantně jednomu z Vás uvolnil místo. Podobně by to mohl udělat i MVDr. Černocký jako prezident Svazu chovatelů).
- Jste na řadě, dámy a pánové. Čas ukáže, co umíte a změníte. Říká se – do roka a do dne. Držím Vám palce a těším se na skvělou budoucnost českého turfu jako jeden z provozovatelů malého závodiště. Každý týden byste u nás mohli běhat, aniž byste třeba dali korunu do přihlášek a startovného. A to vše za peníze Vámi získané od jiných štědrých šťastlivců a obětavců!
Přeji Vám dostatek sil k tomu, abyste změnili to, co změnit lze a dostatek trpělivosti přestát to, co změnit nemůžete. A hlavně dosti moudrosti, abyste dokázali tyto věci rozlišit.
S pozdravem
Zdeněk Karlach, DOSTIHY SLUŠOVICE, o.s.
