Výstavba dostihového areálu ve Slušovicích byla logickým vyústěním rozrůstající popularity dostihového sportu ve Slušovicích. Již v roce 1975 vznikla v JZD první dostihová stáj a měla tři koně, dva byli u trenéra Pindura v Kunovicích, jeden u Evy Palyzové v Lysé nad Labem. V roce 1976 angažovalo JZD trenéra Helda a svěřilo mu 4 koně, v roce 1977 již stáj měla 8 koní. Běhalo se na provizorní dráze ve Vizovicích, která však svými parametry nedosahovala optimálních parametrů dostihové dráhy. V roce 1978 již slušovická stáj registrovala 18 koní a jeden z nich – importovaný Beller s jezdcem Klučkou zvítězil překvapivě v Československém derby. V roce 1980 měla stáj 20 koní. Později byl angažován jako trenér Ing. Václav Chaloupka a počet koní vzrostl až na 48.

Dostihy Slušovice z letadla

 

O stavbě dostihového areálu bylo rozhodnuto v roce 1980, vizovická dráha přestala vyhovovat jak velikostí, tak i parametry. Na podzim roku 1980 zahájeny přípravné práce pro vybudování dráhy přímo ve Slušovicích. Hlavním iniciátorem výstavby byl bratr předsedy družstva Ing. Františka Čuby Josef Čuba. A už v neděli 23. srpna 1981 režisér z nedalekých zlínských filmových ateliérů národní umělec Karel Zeman slavnostně odstartoval první slušovický dostih.

Původní stavební záměr počítal s výstavbou dráhy před Slušovicemi (směrem od Zlína naproti silnice od Veselé), později byly zvoleny podmáčené a bonitně méněcenné pozemky přímo ve Slušovicích. Nepodařilo se však dodržet původní záměr – dráhu o délce 1800 metrů s tribunami a objekty pod obcí Březová. Nepodařilo se totiž vyjmout veškerou půdu ze zemědělského fondu a areál byl vybudován v dnešní podobě.

Slušovické dostihy se staly pověstným dostaveníčkem nejen příznivců dostihového sportu, ale byly spojeny také s nákupní příležitostí, protože šikovnou ekonomickou politikou tehdejšího vedení agrokombinátu bylo ve Slušovicích možno nabídnout návštěvníkům nedostatkové zboží a dostihy byly také doprovázeny rozmanitými pouťovými atrakcemi, výstavami techniky i hospodářských zvířat. Mnohatisícové návštěvy  nebyly výjimkou a např. na Květnovou cenu v roce 1984 přišlo 43600 diváků. Areál však nežil jenom dostihovým sportem, bývali zde k vidění účastníci rallye Valašská zima a Barum rallye, konaly se zde i jiné sportovní a společenské události.

Několik údajů o dráze

Dráha má po obvodu 1480 metrů, má klopené oblouky (jediná dráha svého druhu v republice), šířka dráhy je 23 metrů, z toho 5 metrů vnějšího obvodu tvoří písková tréninková dráha. Původní podklad byl jílový, který byl pokryt pískem. Později byl navezen humus a zatravněn. Uvnitř travnatého oválu je 16 překážek – živých plotů. V ploše jsou také dvě jezírka, která shromažďují spodní vodu. Proto je dnes povrch dostatečně pevný, pružný a rychlý a odpovídá požadavkům dostihů. Uprostřed dráhy časem vzniklo devítijamkové golfové hřiště, které se stále těší přízni zájemců o tuto hru. Pravidelně se zde konají golfové turnaje a členy místního klubu jsou zájemci z širokého okolí. V současné době je již v provozu systém závlah, aby byla kvalita povrchu dráhy nezávislá na nepřízni počasí.

Derby Club

Stagnace a další vývoj po roce 1989

Po rozpadu JZD Slušovice po roce 1989 se dostihy pořádaly spíše ze setrvačnosti a podílely se na nich různé pořadatelské subjekty. Po společnosti GRADO, která nedodržela své závazky vůči Jockey Clubu ČR, se ujal organizace Moravský dostihový spolek, který byl založen z iniciativy především majitelů, chovatelů a trenérů z moravské oblasti. Bylo to však jen provizorní řešení, vyvolané krizovým stavem, a proto spolek po jednom roce postoupil svá práva společnosti Turf Rekord a.s., která o pořádání projevila zájem. Uspořádala několik dostihových dnů. Později přeměnila ve společnost S-Media a.s. Ani této společnosti se ale nepodařilo překonat majetkoprávní a jiné obtíže, s nimiž se pořadatelé opakovaně potýkali a situace byla dosti kritická, protože o pozemky projevovaly zájem různé subjekty, spekulanty nevyjímaje a nebyla záruka, že se podaří závodiště udržet.

Obnovení stálého provozu

V roce 2006 se z podnětu Ing. Radka Vraje a Mgr. Zdeňka Karlacha podařilo částečně obnovit dostihový provoz a především se podařilo vyvolat zájem o další osud dráhy, které hrozil zánik a rozprodej pozemků. Iniciativy se poté chopilo město Slušovice a vykoupilo převážnou část pozemků, případně je dlouhodobě pronajalo. Z popudu starosty Ing. Pavelky byl založen Nadační fond Rozvoj dostihového sportu ve Slušovicích, který zaštiťoval pořádání dostihů až do roku 2011 a od roku 2013 svoji činnost přerušil. O roku 2011 je samostatným pořadatelem občanské sdružení DOSTIYH SLUŠOVICE, o. s. Dráha se postupně zdokonaluje a technicky vybavuje s ohledem na soudobé požadavky turfu. V návaznosti na výše zmíněnou soukromou iniciativu od roku 2006 se díky městu Slušovice a Zlínskému kraji pravidelný provoz dostihové dráhy podařilo obnovit.

Zpět mezi nejlepší

Veškeré budovy však nejsou v majetku města a proto jejich údržbu město nemůže zajišťovat a je odkázáno na benevolenci či iniciativu soukromých majitelů budov. Bylo proto nezbytné základní zázemí vybudovat nezávisle na soukromích majitelích. Instalovali jsme nové ozvučení, v roce 2009 byla za podpory Zlínského kraje vybudována nová, moderní vážnice s odpovídajícím technickým a hygienickým vybavením. Zásadní změnou byla instalace automatického zavlažovacího systému, opět vybudovaného za účinné pomoci Zlínského kraje. V roce 2010 byla zahájena dostavba dalších 27 ustájovacích boxů na zatímní kapacitu 60 boxů, funkčních už od sezóny 2011.Postupně, ovšem v závislosti na finančních možnostech, zlepšujeme kvalitu závodiště i v menších, ale potřebných detailech.

Slušovická dráha se tak vrátila mezi špičková závodiště České republiky. Ale cesta to není jednoduchá a levná. Ale nejen tradice, ale i sama existence této krásné dráhy je pro současné i příští pořadatele a příznivce dostihů morálním závazkem a také určitou povinností tuto dráhu nejen zachovat, ale opět ji vrátit na výsluní českého a moravského turfu.

Vzpomínka Doc. Ing. Františka Čuby, CSc.

U příležitosti 25. výročí slušovické dostihové dráhy se pořadatelům dostihů podařilo získat několik vzpomínek jejího zakladatele – Doc. Ing. Františka Čuby, CSc., bývalého předsedy JZD Slušovice. Protože víme, že Doc. Čuba se mediální pozornosti již delší dobu důsledně vyhýbá, o to více jsme rádi, že se nám podařilo útržky jeho vzpomínek zaznamenat. Jde přece o osobnost, která vzniku dráhy stála nejblíže:

František ČubaNa pozemcích dnešní dráhy byly pře válkou vybudovány 2 menší rybníky. V místě dřívějšího močálu provedl melioraci a rybník založil arch. Duben. Zároveň došlo ke zregulování potoka a postavení náhonu na dva mlýny.

K dostihům jsme se dostali fakticky z donucení, tak nám to stanovily nadřízené orgány. Prvním naším koněm byl Azat u trenérky Evy Palyzové, (později přešel k trenérovi Heldovi a pak jej trénoval Ing. Chaloupka) a byl mimořádně úspěšný. Postupně se stav koní zvyšoval, ale úspěchů už tolik nebylo. Nechal jsem si udělat rozbor situace a uvědomil jsem si, že můj bratr Josef měl pravdu, když konstatoval „že každá pohádka musí jednou skončit“. Navrhl založit vlastní chov a pro něj také pořídit vlastní dostihovou dráhu. Řízením úseku chovu koní jsem proto pověřil bratra Josefa.

Běhalo se na vizovické dostihové dráze, ta ale našim nároků nevyhovovala, byla krátká s malými a krátkými oblouky. Dnes je na jejím místě průmyslová zóna.

Původně jsme chtěli dráhu postavit při vjezdu do Slušovic od Zlína po pravé straně pod obcí Veselá. Bratr ale namítal, že dráha musí být v obci a má mít charakter jakéhosi přírodního amfiteátru (po vzoru Santa Anity). Lokalizace dráhy do obce ale byla velkým problémem, protože jediným, ale ne docela vhodným místem byl právě bývalý močál se zarostlými kyselými loukami a fotbalovým hřištěm TJ Březová. Chyběla i příjezdová cesta, komunikace na Hrobice a Podkopnou Lhotu vedla dnešní Hřbitovní ulicí.

Přesto jsem se ale nakonec pro toto místo rozhodl a výstavbou jsem pověřil pana Rudolfa Lacigu. Neměli jsme podstatě ani žádný projekt, při tehdejším systému by všechno nesmírně dlouho trvalo, projekt se proto udělal dodatečně. Nepodařilo se nám ale vyjmout ze zemědělského půdního fondu pozemek pod dráhou, protože to při tehdejší legislativě nebylo možné, platilo, že „kde je drn, tam zůstane zemědělská půda!“. Musím připomenout, že při budování a projektu dráhy nám velmi pomáhali pan Ing. Václav Chaloupka a jeho manželka, Ing. Eva Chaloupková (určitě si vzpomene, jak třeba sbírala kameny před osetím dráhy).

Jak se postupně budovala vlastní dráha, stavělo se i zázemí – tribuny, přístupové cesty, nákupní centra, Derby centrum (sud). Jen poznámku k příjezdovým cestám: promítl jsem Pavlu Čmolíkovi dokument o stavbě dálnice v Los Angeles, kde stavěli denně kilometr dálnice. Proč by to nešlo u nás? A tak byly všechny asfaltové plochy včetně terénních úprav hotové za osm dní.

Pokud jde o situování dráhy, původně jsme zamýšleli postavit velké tribuny na protější straně, (počítalo se totiž s délkou dráhy1800 metrů ale to se nepodařilo z výše zmíněných důvodů záboru zemědělské půdy), proto, bohužel, svítí slunce při dostizích proti tribunám. Hlína, která se musela odbagrovat ze svahu, byla použita na klopené oblouky. Dvakrát nás překvapila menší povodeň a hlínu nám spláchla do spodního oblouku. Bratr Josef toho ale využil a nechal udělat z této hlíny „Slušovický stůl“.

Osvětlení mělo sloužit pro téměř celoroční provoz klusáků, zavedli jsme zavlažování dráhy dvěma čerpadly, zavedli jsme elektrické vysunování proutěných překážek, kabely pro ozvučení a sázkové terminály byly vedeny v zábradlí, prostě jsme usilovali o to, aby dráha byla moderní. Dráha měla mít (po opuštění záměru 1800 metrů) rovných 1600 metrů. Ale jeden významný pražský dostihový odborník vyměřil dráhu 1 metr od vnějšího okraje dráhy. Dosahovalo se zde vynikajících časů a Dipl. tech. Zdeněk Prášil těmto výkonům ale moc nevěřil a přeměřil dráhu 1 metr od vnitřního okraje dráhy, tedy tak jak to má být. Měla 1470  metrů

Symbolem dráhy se stalo Derby centrum – pověstný obří sud. Dotační titul 5 milionů Kčs nám schválilo tehdejší ONV Gottwaldov. Znamenalo to, že můžeme prostavět 5 milionů, ale svých (!), šlo jen o povolení. Stavbu navrhl Ing. arch. Zelina. Vše bylo nakonec samozřejmě několikanásobně dražší, ale na svou dobu byla tato stavba moderním komplexem služeb pro diváky. I když stavba dráhy nebyla nikdy dokončena, 23. 8. 1981 odstartoval známý filmový režisér Karel Zeman první závod. Chtěli jsme, aby se dostihy postupně staly společenskou událostí, zajímalo nás třeba to, jak chodí personál okolo koní oblečen. Proto jsme požadovali, aby ošetřovatelé i vodiči chodili ve společenském a ne v teniskách a teplácích, proto také měl personál na oblek jednou za rok nárok. Zkrátka, zajímaly nás i zdánlivé detaily.

Plány ale byly větší než je dnešní realita. Tribuny měly být kryté, nákupní centra měla mít celoroční provoz. A centra také až do konce fungovala. Dostihová dráha měla však i širší význam. Konaly jsme výstavy dobytka, domácího zvířectva, květin, dožínky, pořádaly se různé sportovní akce, do Slušovic jezdilo průměrně 32 autobusů na exkurze a nákupy, o osobních autech nemluvě. Ale to už je jiná kapitola…

Návštěvnost předčila očekávání, nedovedete si představit to množství uzenin a chleba, zásoboval nás celý okres!

Návštěvnost

  • v roce 1982 v průměru okolo 17 tisíc diváků
  • v roce 1983 přes 28 tisíc
  • v roce 1984 přes 32 tisíc
  • někdy se sešlo i přes 55 tisíc návštěvníků!