Myslím, že je čas ukončit dlouhou debatu k sobotním slušovickým dostihům. Ti, kteří chtěli být viděni, slyšeni a čteni si svých pár minut slávy užili, jiní ještě budou i pokračovat, ale budiž jim přáno.
Jsem rád, že lidé, kteří mají s koňmi bohaté zkušenosti a dosáhli s nimi výrazných úspěchů, se mnou ve většině mých závěrů souhlasili. Někteří mne podpořili pouze soukromě v telefonickém hovoru, mailu nebo SMS, někteří v médiích či osobně.
Rád bych proto poděkoval Františku Holčákovi, trenéru Hálovi, Martině Růžičkové, trenérce Staškové , veterinárním lékařům a dalším. Zvláště si vážím názorů paní Ilíkové a Pavla Složila, jejichž koně byli mezi těmi fatálně zraněnými. Potvrdili v médiích, že pořadatelům žádnou vinu nepřičítají, dráha byla korektní.
Rovněž ze zkušenosti potvrdili časté problémy s odvozem uhynulých koní, i když do budoucna jsme uzavřeli s novým ředitelem asanační společnosti MAT dohodu, že ve dnech dostihů bude připravena pohotovost ke svozu.
Trenéři i veterinární lékaři také podpořili můj (interpretovaný) názor, že s vysokou mírou pravděpodobnosti šlo o únavové zlomeniny. V této souvislosti bych zvláště zdůraznil, že jsem nikdy nevyslovil podezření o „nevhodném tréninku“, pouze jsem řekl, že vzhledem k Covidu 19 musel tréninkový režim, oproti předchozím letům, často probíhat jinak.

Že se do diskuzí zapojují i lidé s různými jinými úmysly, převážně na sociálních sítích, mi zase tolik nevadí, o jejich odbornosti mám své představy, a proto mi nevadí ani jejich vulgarita

A pokud jde o média, byli bychom velice rádi, kdyby s takovou vervou, s níž líčila to, co se u nás událo, raději příště na dostihy návštěvníky pozvala.
-zk-