160716KHI když tento způsob léta zdá se nám poněkud nešťastným (řečeno s Vladislavem Vančurou) znovu jsme, v předtuše parné a slunečné soboty, posunuli začátek dostihového dne do časných dopoledních hodin. Parné léto zůstalo někde za horami, slunce se schovávalo za mraky, ale přesto nelitujeme. Vrtkavá příroda se rozhodla nahradit slunce deštěm (kterému jsme se stejně nevyhnuli), ale zmokly jen dva poslední dostihy. Nebýt toho časného začátku, zmoklo všechno a všichni. Proto se domníváme, že letní termíny plánovat do časných hodin není až tak od věci. Že to někteří považují za raritu, nám ani tak nevadí, raritou je totiž orientace závodiště.
Ono s těmi letními termíny je to vůbec potíž. Ti, kdož mají závlahy se do pořadatelství moc nehrnou a ti, kteří závlahy nemají, dostihy v létě pořádat mohou, ale s úpravou dráhy si moc neporadí, příroda si příliš poroučet nedá. A oba typy závodišť pak mají jedno společné – počet diváků je silně ovlivněn prázdninami, dovolenými a spoustou akcí v okolí. Snad jedině tam, kde dostihy mají spojeny s poutí nebo se tam konají hody, o návštěvníky nouze není, ale to je asi jen jednou do roka. Jinak je to poměrně ekonomické riziko, které nepokryje ani režijní náklady, natož aby zbylo na poplatky účastníkům. Víme o čem píšeme.
Řešení je třeba hledat a také se nalézt dá. Ale to už je záležitost pro širší debatu a také stanovení podmínek, za kterých letní pauzy v dostihovém kalendáři vyplnit. Že i letní dostihy jsou potřebné, není třeba připomínat.
Fotografii ze sobotních dostihů pořídila Karla Hubníková