Toto divadelní absurdní drama je považováno nejen za vrcholné dílo Samuela Becketta, ale je jakýmsi symbolem marného čekání na někoho, o němž se celkem nic neví, a jestli vůbec přijde. Ale každá cesta a způsob k překonávání té nejistoty jsou dobré, vše je dovoleno.

My v současné situaci sice víme, na co čekáme, jen nevíme, kdy to bude. Kéž by to dlouho netrvalo!

Když už jsem si vzal na pomoc název absurdního Beckettova dramatu, přece je tu jedna podobnost: absurdní dialogy, většinou o ničem a bez invence. Stačí se zaposlouchat do vyjádření některých politiků a všelijakých takzvaných „odborníků“. Mají spoustu nápadů a argumentů, většinou také absurdních, ale nevymyslí a nenavrhnou žádné řešení. Jako ti dva pomatení tuláci, čekající na Godota.

video i foto Zdeněk Bořutík

31. 3. 2020 odpoledne – zase padá. A Godot pořád nejde….
-zk-